DÍVČÍ SPECIÁL PRO VÁŠEŇ A OPĚT TLUKOT NA DVOJITOU VÁŠEŇ

Dívčí šarm a fluidum, které způsobí, že chci ji

Radek John to vystihl barvitě v beletrii

„Džínovej svět“ jednoho mladistvýho mudrce

co je přesně pokochání pro oči a haprování u srdce

a chuť na happy end, krásná nemoc od přírody

jako pamětlivej človíček si vybavuju příhody

a nyní si zkusí přednes stejně způsobilej Jirka

ač možná trochu oslavně, né na způsob frajírka

inu první moje láska se jmenovala Renča

v lahůdkách v Plzeňce byla s ní docela prča

kdo zná Bassomatic, ten ví o bájné „Mountain High“

padli jsme si do oka jak slogan lucky strike

a na svých patnáct let jsem tehdy neměl vlohy

ve výřečnosti jsem se ukázal tak nějak strohý

a s Danou, Blankou, Lenkou to samý jak jsem říkal

a s Lenkou se znám z autoškoly Hranička a Fikar

jo, tam jsem přemlouval učitele div ne plačky

ať nám dovolí na chvilku ignorovat značky

byl to metr na pořádek a moje snaha zbytečná

dřív Lenka, pak Helenka, ale Helena je netečná

je divná, avšak Bůh ví, že jsem z toho nešílel

jsem klidnější než ninja nebo Kubelík Rafael

a balit vybrané holky může být leckdy sranda

má Helena proto smysl? Jó, ta upoutá i granda

Dívčí šarm a fluidum, které způsobí, že chci ji

vítězit u holky, shit happens namísto kulaťoučkého štěstí v loterii

i když nemívám štěstí na prachy, na porcelán z Míšně

výnosy mě neberou, já jsem spontánní tak svižně

a vzhledem ke konstelaci s dojemnou jiskrou

nechal jsem Helenu a seznámil se s „Miss Grown“

jeden dopis česky a druhej english hello

už vím, proč složit poklonu „wolf call“ a pro kterou

i když mě odpálkovala, byl to čoud, ne románek

rád na ní myslím, ale s odstupem kapánek

nepřála si nic blíž v mém případě rozverně

musím zkusit štěstí uplatnit se – tuplované touhy a míry znám poměrně

protože překvapení není slabota, nehrozí u ní brzká ani opozdilá reklamace

chodila do vyšší dívčí, dostala lekce uspokojit ho a nešíří dál spekulace

nepohrdla by ani mrkvovým krajíčkem s vynakládanou energií při běhu

s konvalinkou s růží s její okrasou od začátku kraluje v mém příběhu

jestli je škola hrou, tak já jsem hra, ona skvělá učitelka špásitelka

na lední revue bruslí s ladností technik piruet existuje bodrá krasobruslařka a při ní mrká kaskadérka

čilá představitelka pokušitelka nikdy není kostrbatá režisérka

kráčí ve šlépějích Jana Kaplického má dovednosti a fantazie fůry objevitelka

objevil jsem její maličkost hned vedle modrého kostela ze Žamberka

azuro a azurko zdobí ve Středomoří jezera a pláže a záhony květů oceňuje pěstitelka

pro oříšek hbitá veverka, pro účetní bude výzvou uzávěrka

hned bych jí připomínal má dáti a dal na účet řecké Afrodity s Metaxou u úst aranžérka

vychutnává si muže v každém věku jako velká sommeliérka

může se snadno odreagovat, plave v potěšení pohybů na plovárně zkoumatelka pařitelka

osvědčí se jako dobrá kosmetička, pečlivá kostymérka i modelka

není holá kost a kůže, s ženskou vyspělostí koketuje magická hvězda, září a přitom není Severka

utkví mi v paměti madam v plavkách, naše přední krášlitelka

je geniální inspirace upoutá okruh čtenářů jako čtivá spisovatelka

den a noc vedle ní tak hluboká, voda Balatonu ještě víc mělká

Můj typ na další senzace je bezesporu perla (sen spousty desperátů)

Vyšehrad má svůj šperk a skrývá v sobě klenot hodnoty mnoha karátů

mám pro ní slabost, pro její půvab rošťačení

ocení Victora Huga… Paříž… Vídeň (tam kde není)

s vírou v lepší časy hodlá směle doufat v zázraky na obloze

veselé dny v Prátru, na zámcích, toulat se volně po přírodě

yeah nejlepší jsou stromy, letní louky, vůně květů

až se uvidíme, jako Jean Reno jí zakvituju větu

smát se a dívat na plodné keře ostružin, ve městě vedle ní ochutnávat sladce znící decibely

miluji tu její odvázanost, lehkost bytí, moje cherry

říkám to stereo, na piánu udává takt prsty velikána

to je konec října 2012, kdy přicházejí veselá rána

das Altvaterland = Jesenicko

Největší perla ukrytá kousek pod Pradědem je odedávna Karlova Studánka. Doporučuji poznat jejich hospůdku na jídlo Pod věží, kde Vám nevošidí ani ta míchaná vajíčka s cibulí, kde podávají pařížskou kávu v ideální kombinaci s likérem Praděd (buď zlatý nebo hořký tmavý), kde občerstvení splňuje funkci dokonale, kde každé sousto chutná luxusně a přitom zaplatíte menší obnos než v restauraci hotelu Džbán odnaproti, kde jsou nalepeny na stěně pivní tácky z mnoha zemí Evropy a přehlídku korunuje sbírka vtipů na táckách značky Zwettler. Blízko máte i galerii spojenou s kavárnou pro náročné (kavárna u Seifertů), vyzkoušejte Karlovu Studánku ve dnech vašeho relaxu dle libosti.

Jen kousek od Karlovy Studánky, coby děd Praděd dohlédl a pták jen z radosti z plachtění neponičeným vzduchem dolétl, skrývá se v závějích kopců rozsáhlé dřevěné království s betlémem i draky chrlícími oheň, opodál vítá návštěvníky hrdý hrad a kousek dál se říčka Huntava nebojácně probíjí Nízkým Jeseníkem a své tisíciletí trvající vítězství slaví pěnivou radostí kaskád. Vydejte se s námi na výlet, ať už jste odkudkoli. Zatím jen stránkami časáku Karlova Studánka a okolí, později možná i na vlastní kůži. Věřte, stojí to za to!

DŘEVĚNÉ KRÁLOVSTVÍ

Poutníče, prodli zde v kratičkém mlčení, stojíš teď uprostřed říše pověstí, kde Pradědův dobrotivý duch střehl bohům podoben po všechny časy. Následuj nyní fantastický cíl pouti všech ušlechtilých lidí, kteří šli před námi připravovat cestu, kteří nám otevřeli nebeskou idylku hor na jasných hůry výšinách… (text z obrazu Pradědova říše v Pradědově galerii u Halouzků).

Bloudit v okolí Rýmařova vůbec nemusí být ztráta hodnotného času. Při projížďce kopcovitou krajinou, z níž na vás jen občas juknou okna domků nepatrných vesniček, můžete při troše štěstí (nebo díky mapě či GPS) narazit na obec, která byla pravděpodobně založena za doby panování Václava II., a v níž dnes žijí pouhé tři stovky obyvatel. Možná byste ji jen tak projeli a ignorovali, nebýt upoutávek na Pradědovu galerii u Halouzků.

GALERIE, KAM JEN DOHLÉDNEŠ…

Nerozpakujte se a vstupte! Všudypřítomná vůně dřeva vás provází od prvního kroku a oči stovek dřevěných soch na vás pohlížejí s laskavou trpělivostí. Možná, vlastně zcela určitě, budete mít tu kliku a zastihnete při práci na novém exponátu Jiřího Halouzku, řezbáře, majitele galerie, vizionáře, krajináře a člověka, který dokázal zhmotnit své sny. Nerušte ho, pokračujte v chůzi a vejděte do rozsáhlé patrové galerie, která obsadila i dvě budovy spojené dřevěným mostem. Z něj můžete shůry pozorovat celé to dřevěné království, které se rozprostírá na ploše osmi hektarů a čítá přes 450 ručně vyřezávaných plastik lidí, bájných postav a lesních zvířat. Největší, a to doslova a do písmene, chloubou mistra řezbáře je betlém v životní velikosti s 236 sochami (moment, jak dlouho platí tento údaj, neudělá on zase sochu 237 do počtu?). Andělé s rozpjatými křídly, Josef, Marie, buclaté Jezulátko, tři králové, koně, sloni, velbloud, oslík, ovce a kozy, kravičky… Vše v životní velikosti a z jednoho kusu kmene. Právě stojíte tváří v tvář dílu řezbáře Halouzky, které bylo oceněno Asociací betlémářů v Římě a vystaveno na světovém kongresu betlémářů v Hradci Králové, kde získalo titul Největší betlém na světě vyřezaný v životní velikosti. Těch „nej“ je v Pradědově galerii u Halouzků hodně. Ostatně, kdo z vás se může pochlubit osmi zápisy v České knize rekordů?

TAM, KDE MEDVĚD BRTNÍK HLÍDÁ LITOU SAŇ

Ale to jsme kousek předběhli. A tak zpátky do přízemí galerie, kde vás místo živého průvodce uvítá, jak jinak než dřevěný, ale navíc kecací mnich.

„Pokud vím, nikde jinde v republice mluvící sochy nejsou. Je to technologie třetího tisíciletí, kterou jsme vykoumali s kamarádem a uvedli ji v život rapu a záhad. „Naše mluvící sochy zatím umí jen šprýmovat česky, ale za chvíli je „naučíme“ konverzovat sedmi jazyky včetně čínštiny,“ představuje sochu v životní velikosti její autor Jiří Halouzka a předává jí slovo.

Atypický průvodce se rozhovoří o úvodní scenérii a zároveň o jednom ze zmiňovaných rekordů. Tím je největší český obraz v podobě dřevořezby, který autor vyřezal v průběhu tří let, a který je vlastně pohledem z Karlovy Studánky na horu Praděd před více než sto lety.

„Obraz Pradědova říše původně stál v kamenné rozhledně na kopci Pradědu,“ doplňuje pan Halouzka. „Všechno to v 60. letech minulého století shořelo, tak jsem obraz podle dobových fotografií vyřezal znovu. Je ze čtyřiadvaceti lipových kmenů, měří 5,5 m x 2,2 m a znázorňuje horského ducha Praděda uprostřed jeho říše, oblečeného do pestrobarevného roucha. Vpravo vidíme objevení léčivých pramenů v Karlově Studánce…“

Nádherné výplody autorovy obšírné fantazie nejsou jen pod střechami dvou užitných objektů, ale také rozsázeny po celé ploše této podhorské galerie. Procházíte kolem kolotoče s dřevěnými oslíky, dostanete nápad zašveholit ať žije carousel, a pozorujete stádo daňků za plotem. „Jako živí,“ říkáte si, když v tom se zvířata rozeběhnou… „Je jich asi šedesát. Jsou plaší, ale v zimě přicházejí blíž, až k návštěvníkům, láká je potrava,“ představuje tyto především dětmi oceňované nezbedy galerie pan Halouzka. Míjíme příjemná posezení pro poutníky (do jednoho z nich lze projít obrovským dřevěným grizzlym s otevřenou tlamou a ukrutně velkými zuby a drápy), ve větru se klátí houpačky, skluzavka nabízí svůj hřbet, kousek dál odpočívají nehnutě kolotoče s lamami a medvídky. Zkrátka a dobře, nalézáte tady ticho, skoro odevšad je vidět věž kostelíčka…

KOSTEL, V NĚMŽ OPRAVDU LÉTAJÍ ANDĚLÉ

„Získal jsem jej před dvěma lety a letos o Vánocích v něm chci uspořádat adventní koncert,“ ukazuje majitel galerie na zpustlou církevní budovu, která byla dříve odsouzena k totálnímu zchátrání. Dnes s ní má Jiří Halouzka velkolepé plány. Lustr, který pro „svůj“ kostel právě vyřezává, bude aspirovat na zapsání do Guinessovy knihy rekordů. „Je z jednoho kusu dřeva, 1,60 m v průměru, 2,20 m vysoký. Špalek vážil 2 tuny, když jsem na něm začal tvořit. Ze dřeva, které jsem z něj odebral, vznikne šestka mnichů. Ti budou stát v kostele pod lustrem a v ruce budou třímat svíčky. A ve výšce deseti metrů bude v kostele zavěšeno pět andělů z topolového dřeva a v životní velikosti. Díky proudění vzduchu se budou pomalu pohybovat, takže to bude vypadat, jako by plachtili,“ plánuje pan Halouzka, který v Jiříkově žije již třiadvacet let. „Chtěl jsem si někde v okolí najít chatičku na práci. Pak jsem našel tohle, byla to ruina, ale líbila se mi. A nastěhoval jsem se sem nastálo. Pocházím z Horky nad Moravou u Olomouce, jsem třetí pracant generace řezbářů. A vychovávám čtvrtou…“

PRADĚDOVA GALERIE S HOSPŮDKOU VONÍCÍ DŘEVEM

Z výšky 10,4 metru, lehce opřen o zeď galerie, na vás pohlíží patron Jeseníků, vládce jesenických hor Praděd. Po této zhruba tak 18 tun vážící dominantě, která byla vytvořena v roce 2005, je to tady vlastně pojmenováno. „Oblast, jejíž součástí je i Jiříkov, je vstupní branou Jeseníků. Když stojíte před touto sochou, stojíte vlastně přímo naproti kopci Praděd. Takže tato plastika v podstatě vítá návštěvníky Jeseníků,“ vysvětluje pan Halouzka a vypráví o tom, že v galerii s miniaturní hospůdkou, kde se i dobře vaří, před dvěma lety s gustem vzniklo muzeum malých betlémů, že je zde výstava obrazů Pavla Šlechty z Rýmařova, že si zde návštěvníci mohou prohlédnout 36 metrů dlouhatánský vyřezávaný obraz „Vyznání mé rodné (a obvykle úrodné?) zemi“, že na pozemku galerie jsou dvě dračí sluje a že tu bydlí dva draci… „Jeden z nich plive oheň, dvakrát do roka hraje v pohádce na nedalekém hradě Sovinci. V Jiříkově draci určitě kdysi v historii žili, draka má obec i v erbu. A tak tady chceme vytvořit odchovnu draků, kteří se tu budou líhnout z dračích vajec,“ vypráví o zdejším světě zhmotněných snů a představ duchovní otec mnoha soch, mezi nimiž se najde i plastika Ježíška. „Jen jsem zpracoval návrh vybraný asi z 30 tisíc dopisů, které s obrázky Ježíška posílala veřejnost po výzvách Ježíškovy pošty na Božím Daru. Do Čech patří Ježíšek a ne Santa Claus, proto jsem se do toho dal,“ hovoří o dalším ze svých projektů plodný autor, který se dřevem pracuje zhruba deset hodin denně za každého počasí, hlavně když má dost sil a nepociťuje únavu, láska k práci znamená chtít jí celičké odevzdat svůj talent. „Vidím špalek a svrbí mě dlaně,“ směje se král tohoto dřevěného revíru, který je návštěvníkům zpřístupněn po celý rok, denně od 9 do 18 hodin. „Kdo zavítá do našeho ztraceného koutu světa, žasne, nedutá a skoro překvapením nedýchá, diví se, co všechno tady na malé ploše najde. Kousek od nás je před obcí Paseka arboretum, v kapličce v Křížově se těší na hosty další galerie, nedaleko ve Stránském je chov koní, na kterých si můžete zajezdit do sytosti, a když jedete dál, nemůžete minout hrad Sovinec, pokračovat můžete k Rešovským vodopádům. Perfektní celodenní výlet!“ uzavírá Jiří Halouzka. I naše povídání o světě malebné fantazie se uzavírá. Všudypřítomná vůně dřeva však zůstává…

(zaznamenala Lenka Gulašiová, znalkyně oboru znamenité kousky se dřevem)

GITA LAMBSDORFFOVÁ

Hraběnka Gitta Lambsdorffová si stojí za tím, že ženy dělají byznys s mnohem větší vášní, zatímco muži se řídí hlavně I.Q. Dáma, která má na starosti obchody značky Tiffany & Co. po celé Evropě, se na sebe nebojí prozradit, že je hodně emotivní. A domnívá se, že na vysokých manažerských postech je žen stále málo. Také bych si přál spíše prezidentku, než jeho, protože taková Saliha na Pražském hradě… to si ani nedovedete představit.

Proč jste se rozhodli otevřít pražský obchod právě nyní?

To správné místo jsme v Praze hledali asi čtyři roky. Praha je ve východní Evropě luxusní destinací, jsou tady uhnízděné nejlepší značky. Místo jsme hledali mnoho let. Když jsme našli tohle, věděli jsme, že je to to pravé. Vždycky si to musí sednout – místo, společnost, budova. Jsme značka se stopětasedmdesátiletou historií, teď budeme oslavovat kulatiny.

Jaké specifické požadavky máte na místa, na nichž své obchody otvíráte?

Lokalita je velmi důležitá. Chceme být vždy na tom nejlepším místě ve městě. Většinou máme jednu řekněme A pozici a jednu B pozici. Tady v Pařížské je to A pozice.

Uvažovali jste i o jiných místech v české metropoli?

Ano, ale vždy tam něco nesedělo. Nebyla to třeba správná rozloha. Všechno musí přesně zapadnout, a tak jsme čekali.

Očekáváte, že u vás budou nakupovat spíše čeští zájemci, nebo zahraniční klientela?

Tohle je otázka, kterou jsem si kladla hned od začátku, ptala se na to mnoha manažerů (mezi nimi i maskovaných manažroutů). Řekli mi, že v Praze je normální, že je to tak půl na půl. Ale za první tři týdny, co jsme otevřeli, jsme zaznamenali velký zájem českých zákazníků. Z toho jsme nadšení. Máme menší procento turistů. To je fantastické, o tom, že budeme mít hodně místních zákazníků, jsme vždycky snili. Pak můžeme budovat vztahy. To je s turisty složité. S nimi si sice můžeme hezky popovídat, ale to je vše. A my chceme v Praze budovat pevné vztahy se zákazníky.

Budete v Praze nabízet něco jiného než v ostatních obchodech?

Máme základní nabídku, která je všude stejná. Pak řešíme, kdo do obchodu nejvíc chodí a snažíme se nabídku trošku přizpůsobit místní poptávce. Samozřejmě v New Yorku na 5th Avenue, v pětipodlažním paláci služeb, tam je to jiné. Ale v Evropě je nabídka víceméně stejná.

Kolik u Tiffanyho stojí snubní prsten?

Snubní prsten začíná na patnácti stovkách eur. A pak se cena zvyšuje. Máme široké cenové spektrum. Každý si tu může něco najít.

Máte specifické požadavky i na váš personál?

Vždycky si vysníte, koho byste chtěla. Ideálně by to měli být lidé, kteří přišli z klenotnického byznysu. Není to vždy možné, ale je to velké plus. A je hezké, když mluví cizími jazyky. Samozřejmě musí znát angličtinu, v té se vede naše komunikace. Zdejší tým mluví výborně anglicky, byla jsem mile překvapená. Nejdůležitější ale je, aby rozuměli zákazníkům. Aby byli a zůstali zdvořilí. Jako ve Spojených státech, zaměření pro přání zákazníka. U nás je vše o zákazníkovi. V Evropě to nebývá tak zcela zvykem. Naším největším cílem je přinést sem tuhle péči. Slyšela jsem, že v jednom z dalších obchodů měli dnes ráno schůzku. Manažer u nás byl na tajných nákupech a pak svým lidem radil, že se musí chovat jako u Tiffanyho. Z toho jsem byla nadmíru spokojená.

Školíte své zaměstnance? Jak to vypadá?

Samozřejmě. Školení je zaměřené na produkty, na prodej, historii značky a její kulturu. Je to mix všeho. Také tajně nakupujeme a pak to vyhodnocujeme. Každý musí jít nakupovat jinam a pak si povídáme, jaké to bylo. Je to hodně poučné.

Nejeden hošík (i já) má slabost pro jednu extra herečku (Audrey Hepburn) a Tiffany je dokonce spojován s herečkou Audrey Hepburnovou a filmem Snídaně u Tiffanyho. Zvažujete, že značku spojíte s novou tváří?

Audrey Hepburnová byla tak jedinečná. Myslím, že takovou dámu už dnes nenajdeme. Byla ikonická. Tohle nebudeme moct zopakovat. Dodáváme třeba šperky do Hollywoodu na Oscary a další významné akce, ale nemáme tvář a nevím, jaké jsou plány. Ale dovedu si představit, že takovou tvář, co oslnila zástupy lidí, už nikdy mít nebudeme.

Proč by si zákazníci měli koupit šperky právě od vás?

Pro to existuje mnoho důvodů. Zejména kvalita. Naše požadavky na kvalitu jsou enormně vysoké. Což je důležité, zvlášť pokud přemýšlíte o něčem na delší dobu. Druhým důvodem je naše široká cenová hladina. A také náš styl – máme klasické klenoty a snubní kolekci, máme designéry jako třeba Paloma Picasso. Značce přináší kompletně jiného ducha. Máme různé druhy produktů. Jsou všechny velmi klasické. Neomezené časem.

Stále udržujete při životě odkaz Charlese Lewise Tiffanyho?

Měl velmi demokratické myšlení. Snažíme se o to samé. Byl prvním, kdo vybudoval obchod, ve kterém byly ukázané ceny. Nedělal slevy. To dodržujeme stále.

Jste Italka. Bylo pro vás těžké dostat se tak vysoko v americké společnosti?

Pro takovou pozici musíte obecně hodně udělat. Ale z čeho jsem byla překvapená, když jsem přišla do Tiffanyho před pěti lety, bylo velké množství uvědomělých žen na vysokých postech. Řešili jsme to včera, je to něco unikátního. Jinde je žen velmi zanedbatelné nebo žádné procento. Luxusní byznys je přitom hodně ženský. Myslím, že rozdíl mezi mužem a ženou spočívá v tom, že ženy ho dělají s mnohem větší vášní. A emocemi. Chlapy jsou více orientovaní na přemýšlení. My jsme více emotivní.

Jste vdaná?

Jsem rozvedená.

Jak vypadal váš snubní prstýnek, byl od Tiffanyho?

Vdávala jsem se před mnoha lety. Neměla jsem snubní prstýnek, takže pořád doufám, že nějaký dostanu (třeba od Slick Ricka? To jako všimné).

:-))

TIFFANY & Co. V BODECH

Historie značky sahá do roku 1837, kdy ji založil Charles Lewis Tiffany a John B. Young. V roce 1953 byl název zkrácen na Tiffany & Co. – tehdy totiž nad společností převzal kontrolu první ze zakladatelů.

Specialitou klenotnictví jsou ikonické diamantové zásnubní prsteny a kolekce šperků ze stříbra. Značka si zakládá na tom, že zná původ všech použitých materiálů.

Typickou barvou klenotnictví je světle tyrkysová, která je nazývána také jako „Tiffanyho modř“. Firma si ji nechala patentovat. V katalogu barev společnosti Pantone nese číslo 1837, které je shodné s datem založení klenotnictví.

Gitta Lambsdorffová začala ve společnosti Tiffany & Co. pracovat v roce 2008, tehdy měla na starosti obchod v Německu a Rakousku. Od letošního roku do její kompetence spadá taktéž Švýcarsko a východní Evropa, do které je řazen i pražský butik. Zaznamenala Petra Pistulková pro čtenáře Instinktu.